Tehdejší majitelka kunínského panství a Butovic, hraběnka Truchsess Zeill-Walburgová vlastnila soukromou školu v Kuníně a na té se Reinscherovi dostalo prvotního vzdělání.

Velmi nadějný a talentovaný hoch odešel po skončení studií na této škole do Vídně, kde roku 1816 ukončil studium na polytechnickém institutu.

Reinscher byl autorem mnoha různých vynálezů a postupně se stával vyhledávaným odborníkem na stavbu továren. Byl jedním z projektantů Vítkovických železáren a v letech 1829 – 1830 sám řídil jejich výstavbu.

Byl rovněž velmi úspěšným stavitelem železnic a také stavitelem železáren v Rakousku. Roku 1842 se vydal do Moskvy, kde se z pověření carské vlády zabýval tvorbou návrhů na výstavbu železnic a spolu s několika českými inženýry se stal zakladatelem železniční dopravy v Rusku. Zde se mu také podařilo realizovat v praxi stavbu několika továren, papíren a koželužen.

V roce 1847 se vrátil zpět do své vlasti a v roce 1850 přijal místo docenta polytechnického institutu ve Vídni.

Z Reinscherova technického umu měl prospěch i průmysl v okolí jeho rodiště. Pro továrníka Hirta z Bílovce vypracoval návrh na technické zdokonalení zařízení jeho soukenického podniku. Výroba Hirtovy továrny se díky uskutečnění Reischerových návrhů zvedla natolik, že se zde produkovalo největší množství sukna na Novojičínsku a v rámci Slezska se vyhoupla na místo druhé.

Matyáš Reinscher zemřel 29. 8. 1861.