V Butovicích žil celý život, jako dítě zde prožil i druhou světovou válku. Po revoluci se spolu se svou ženou Editou stal důležitou místní spojkou odsunutých Němců. Význačným způsobem se tedy zasadil o dobré vztahy mezi městem a bývalými krajany v Německu. Obecně přispěl k posílení přátelských vztahů a spolupráce mezi Čechy a Němci. Hluboce se zajímal o historii Butovic i celého města, samostatně bádal a spojoval lidi s podobným zájmem. Stál u vzniku mnoha brožur a publikací, které vydalo město Studénka a jeho Informační centrum. Spolupracoval také s vydavatelem časopisu Poodří, kde publikoval nebo pomáhal vytvořit texty, které se zabývaly historickými reáliemi Butovic a Studénky. Svými fotografiemi, texty a vzpomínkami přispíval také do německého časopisu Alte Heimat Kuhländchen, od jehož spolku obdržel medaili a také nejvyšší ocenění. Výrazně tak přispěl k prezentaci města Studénky nejen ve svém okolí, ale i za hranicemi České republiky. Po roce také 1990 spoluorganizoval renovaci kaple svaté Anny za přispění  finanční sbírky bývalých obyvatel Butovic, a to svépomocí.