Studoval latinsky a německy na gymnáziu ve Strážnici a v Litomyšli. Se spisovnou češtinou měl vždy problémy, proto při styku s lidmi i v kázáních hovořil studéneckým dialektem.

Jan Böhm, dnes již legendární hrabyňský farář, vystudoval v Olomouci teologii a v roce 1852 byl vysvěcen na kněze. Působil nejprve jako kaplan v Charvátech nedaleko Olomouce, od roku 1855 v Chropyni u Kroměříže a pak do roku 1859 v Kelči. Za války v Itálii se hlásil do vojenské nemocnice v Klášterním Hradisku, ale na bojiště se nedostal, protože byl uzavřen mír. Po propuštění z vojenské služby přišel o své kaplanské místo a byl poslán do Jakartovic u Opavy. Za pouhých pět týdnů však byl opět přeložen, tentokrát na kaplanské místo v Buzově u Mohelnice.

19. srpna 1863 byl Řádem německých rytířů dosazen na faru v Hrabyni, kde působil po dobu 45 roků. Teprve zde se mu dostalo příležitosti naplno uplatnit své schopnosti.

Jeho myšlenkou bylo postavit v Hrabyni velký chrám zasvěcený právě Panně Marii. Roku 1885 byl položen základní kámen pro stavbu chrámu. Starý kamenný kostel chátral a tak po překonání překážek byl starý kostel zbourán a na jeho místě byl postaven nový chrám mohutný a důstojný, vysvěcený roku 1887. Na jeho fasádě se z původní stavby dochoval soubor barokních soch od Jana Michaela Scherhaufa z 1. poloviny 18. století. Poutní trojlodní kostel s věží v novorománském slohu, o jehož výstavbu se zasloužil právě tehdejší farář Böhm, je obklopen vzrostlými stromy. Nad hlavním oltářem se nachází uctívaný obraz Matky Boží s Ježíškem, silně postříbřený; ikonograficky připomíná Pannu Marii Čenstochovskou. Na vítězném oblouku je malba vítání poutníků farářem Böhmem a historie hrabyňského obrazu podle první legendy. Na stropě jsou výjevy ze života Panny Marie a loretánské litanie. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému, sv. Aloisi, sv. Josefu a sv. Janu Evangelistovi.

Známý slezský buditel, farář Jan Böhm, byl velkým vlastencem, dobrým kazatelem, starostlivý, nenáročný duchovní správce své farnosti, byl majitelem záslužného kříže s korunou válečné medaile, dlouholetým předsedou a prorektorem Zemského včelařského spolku, čestným členem městečka Hrabyně a členem mnoha spolků. Byl spoluorganizátorem Tábora lidu v Hrabyni dne 30. 6. 1889.

Získal veliké zásluhy o národnostní uvědomění lidu, o nynější podobu a význam kostela Nanebevzetí Panny Marie a také o rozmach hrabyňských poutí, kdy Hrabyně vynikla po kulturní stránce a stala se střediskem české inteligence z celého okolí.

Místní úředníci Böhmovi co nejvíce ztěžovali jeho práci, jelikož se jim nezamlouvalo silné vlastenecké vystupování. Ve svých kázáních podporoval národní sebeuvědomění hlučínských Čechů, kteří přicházeli na poutě do Hrabině z širokého okolí. Podporoval také české učitelské spolky. Četné nepřátele si ovšem získal svým odporem proti alkoholikům a ochraňováním zbídačených žen i malých dětí. Dokladem jeho všestranných zájmů je také skutečnost, že byl předsedou místního včelařského spolku.

Zásluhy pana faráře ocenili v Hrabyni teprve u příležitosti třiceti let jeho působení v obci, kdy mu bylo uděleno čestné občanství a svým čestným členem jej za vlasteneckou činnost jmenovala také učitelská jednota. Čtyřicetileté jubileum mu pak přineslo jmenování konzistorním radou.

Na odpočinek odešel teprve jako čtyřiaosmdesátiletý roku 1908.

Zemřel velice chudý 24. února 1909 a je pochován u kostela.

Působení známého faráře Jana Böhma připomíná pamětní deska na čelní zdi farní budovy, která mu byla odhalena u příležitosti nedožitých stých narozenin.

Při těchto oslavách nazval ho slavnostní řečník, hrabyňský rodák dr. Karel Engliš, ministr financí, guvernér Národní banky za první republiky, "patriarchou zašlých dob", tj. slezské doby obrozenecké a vzpomínal na něj se slovy: „Byl krásným mužem prostřední statné postavy, ohnivých černých očí, z nichž hleděla dobrota, ale které též metaly blesky, spaloval jimi každý odpor a krotil dav. Hlas měl mohutný a krásný a při jeho Gloria se otřásal kostel. Byl mužem železného zdraví a síly, odvahy a houževnatosti i jedinečné energie.“

Nehynoucí pomník mu získal bard slezského lidu básník Petr Bezruč, který spolu se svým otcem prof. Antonínem Vaškem jako mladý hoch putovával do Hrabyně. Svoje dojmy zvěčnil v básni "Hrabyň", z níž je několik následujících veršů:

Dávno je tomu, tenkrát jsem býval hezounký hoch po cestě jsem zpíval, korouhev napřed, za ruku otec vedl mne dolem a vedl mne horem, vedl mne po poli a vedl mne borem, až přišla Hrabyň, vysoká Hrabyň, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkům žehnal pan farář Böhm. Byli tu z Modré a byli tu z Polské, byli od Váhu a my od Těšína, nabit byl kostel, sladkými zory hleděla na nás Hrabyňská Panna a před ní kázal pan farář Böhm...

Jan Böhm se zasloužil svým burcováním farníků, představitelů obce i panských úředníků a zejména příkladem své vlastní práce také o postavení nového kostela ve Studénce roku 1880.

V roce 1938 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domku ve Studénce.